Sedím ve vlaku směrem venkov na okraji Prahy a představuju si, co všechno po tom dlouhém dni udělám. Dám si krátkou sprchu, zeptám se babičky, co dnes vyřešila Kobra 11, podrbu kočku za uchem, psa za uchem, poslechnu si všechny drby od mámy, naleju si červené a zasednu ke knize, kterou dočítám už měsíc a půjdu brzy spát. Všechno vypadá nadějně do chvíle, než dorazím do pokoje a probudím k životu notebook. Čapne mě a nepustí. Internet.
Je toho přeci tolik, co musím zkontrolovat! A naštěstí to jde rychle - twitter jsem úspěšně zkontroloval z mobilu, na maily odpovím až zítra, nějaký like na Facebooku, hmm. Původních pět minut se protáhlo a já po hodině zjistím, že sedím pořád v tom samém oblečení a neudělal jsem nic z toho, co jsem plánoval. Ale proč? Co mě nutí a proč mě to nedonutí?
Hodnoty, které se snaží moderní psychoterapeutové šířit (a já s nimi), jsou poměrně jednoduché - žij v tomto okamžiku, buď pozitivně naladěn, pěstuj vědomí o svojí hodnotě. Důvod, proč jsou sociální sítě, tak oblíbené, je nasnadě - všechno nám to poskytují. A zadarmo. Navíc pro to nemusíme nic obětovat. Skoro.
Když se zamyslím nás tím, co mi existence na Facebooku dává (krom funkce obří RSS čtečky), tak dostanu odpověď v podobě výše zmíněných hodnot. To, že má moje prezentace nějakou odezvu mi zvyšuje moje (sebe)vědomí a tím roste i hodnota, kterou v sobe vidím. Upřímně, komu nezvedne náladu, když dostanete zpětnou vazbu na ten nejlepší status nebo na tu skvělou fotku, se kterou jste si dali tolik práce. Otázka ale zní - je ta hodnota, zpětná vazba, pravá?
Odpověď je nasnadě: moc ne. Kdo kdy zkusil žít chvíli bez Facebooku, tak sám zjistí, kolik volného času má, jak stíhá všechno to, co před tím nešlo. A jak nervózní zpočátku je, jestli o něco nepřichází. Z vlastní zkušenosti vím, že ti "praví" nepotřebují facebook pro to, aby se mnou zůstali v kontaktu. Naopak mají můj mobil, můj e-mail. Vídáme se víc, zažíváme víc. Less social network, more social life. Kdo to ale vydrží? Počet lidí, kteří se na facebook zase vrátí je vysoký. Prostě to nějak nejde.
Myslím, že ta moje zlost není cílená přímo na sociální sítě, ale spíš na moji (ne)schopnost jim odolávat. Ale kdo by si přiznal, že je chyba v jeho rukách, že ... Jak jste na tom vy? Dokážete si bez problému odepřít pravidelnou denní dávku emocí nebo v sítích beznadějně lapeni?
Lukáš
Less social network, more social life. - to sedí :D
OdpovědětVymazata já jsem asi hold závislák..na fb, na bloggeru, na lookbooku...heh :D ale jako týden i dýl to v poho vydržím, ale po té době u toho sedím třeba půl dne a "zařizuju" to, co mi za ten týden "uteklo" :DD hrozný, tohleto dvacátýprvní století..
Já jsem nedávno přestal hrát všechny hry na Facebooku. Jednou jsem si prostě uvedomil, že kvůli tomu klikání i dřív vstávám, abych to všechno stihl. Teď mnohdy ani nezapnu počítač, když přijdu domů. Všechno zařídím z mobilu.
OdpovědětVymazatJe to tak. Na druhou stranu mi ale zase nedělá problém, když třeba někam jedu a týden nebo čtrnáct dní vůbec nezapnu počítač. Často jsem přemýšlela o tom, že si FB zruším, jenže zase je to dost jednoduchej způsob, jak být v kontaktu s kamarádama, co bydlí daleko, třeba v zahraničí. (a taky když po někom chcu něco do školy, přes FB se to dobře vyřizuje :D)
OdpovědětVymazat