7. 10. 2012

Je všude. Stačí se jen dívat

Pro každého z nás má jinou podobu. Někdo ji hledá v tichu a v klidu lesa, někdo na dně sklenky červeného, další možná v debatě s lidmi. Jedno je ale jisté - hledáme ji všichni. V průběhu staletí dostávala mnoho jmen, v naší kultuře dostala podobu  múzy - víly, něčeho nadpřirozeného, co nás navštěvuje a co získává naši pozornost jen jednou za čas.

Představuji si to jako déšť. Kdesi vysoko v atmosféře probíhají mně neznámé chemické reakce, tak dlouho, až to seskupení molekul prostě nevydrží a padá k zemi. Cestou ztrácí část ze svého objemu, ale to nejdůležitější dopadne. A někdy dopadne do vody, kde se připraví na další cestu vzhůru, někdy dopadne na trávu, kde pomůže rostlině růst a někdy dopadne na střechu, ze které si najde cestu přesně tam, kam patří. A někdy dopadne zlehka, neslyšně i na mou hlavu a probudí ve mně zvědavost, kreativitu a nadšení. Právě mi na hlavu kápla inspirace.

Moji kolegové, i vy čtenáři, mi jistě dáte za pravdu, že bychom udělali mnohé, aby inspirace přicházela častěji. Někdy potřebujeme něco napsat, něco vytvořit a náš mozek zarputile odmítá spolupráci. Dokážeme strávit minuty a hodiny nad něčím, s čím ve výsledku ani nejsme spokojení. Odcházíme od hotové práce naštvaní a zbytek dne už nestojí za nic. Co se změnilo od dnů, kdy sypeme jeden nápad za druhým? Co je tentokrát špatně? Co příště udělat jinak?

Pojďme se podívat slovo inspirace samotné. Kořen slova spirare znamená v překladu z latiny dýchat, předlozka in znamená v, opakem může být ex, které označuje od nebo z. Původně slovo inspirace tedy znamená vdechovat nebo nadechovat se, exspirace zase výdech (a ano, i prošlé datum spotřeby u potravin). Jak se můžeme slovem inspirace inspirovat? Třeba už jen tím, abychom si při práci, která je pro nás po dlouhé době únavná, dali občas pauzu - abychom se šli nadechnout, abychom vstali od stolu, kde se mermo mocí snažíme něco vytvořit a kdo ví? Třeba na nás ten nápad čeká někde venku, stejně tiše a neslyšně, aby dopadnout v pravý čas a v pravou chvíli. Čeká, abychom ho mohli vdechnout a oživit jím náš mozek. Rád bych vám představil jedno stvoření, které je mi inspirací každým dnem.


Sára
Představuji vám Sáru, má čtyři nohy, dvě oči, jeden ocas, jeden dlouhý jazyk, dvě řady zubů a ve svých šesti letech téměř nevyčerpatelný elán do života. Proč zrovna pes?, říkáte si. A zkusili jste někdy své čtyřnohé miláčky pozorovat? V mnohém jsou totiž jako děti - spí, když se jim chce, jedí, když mají zrovna chuť, skáčou, kdy to uznají za vhodné nebo běhají z plných plic, když zrovna nevidí nic lepšího na práci. A víte, co je na tom ještě skvělé? I my sami jsme bývali malými dětmi.

Sára je zástupcem loveckého plemene, které pochází z Maďarska, jde tedy o maďarského ohaře, zkráceně vizsla. Denně by měli ujít nebo uběhnout kolem deseti kilometrů, jsou velmi zdatní plavci, mají skvělý čich a ke svému pánovi dokážou mít bezmezný respekt. A taky rádi tráví čas ve vaší posteli, protože mají krátkou a řídkou srst a věčně je jim zima. 

Pravidelně spolu trávíme nedělní procházky lesem, kdy mi do uší hraje klasika právě tak akorát nahlas, abych zachytil i zpěv ptáků nebo šumění listů. Nikde nikdo, větvičky a listí mi praskají pod nohama, ve výšce se kývou koruny stromů, jako by snad chtěly dosáhnout na oblohu nad nimi a nechat se unést mraky ještě výš. A taky dusot země a hlasitě funění - pozor, můj pes právě běží. A neumí uhýbat.

Kdykoliv jsem s ní, tak vím, že dělám správné věci. Vím, že společně pracujeme na sto procent, ať je to cokoliv. Ať je to radost z toho, že jsem za ní přišel s obojkem v ruce, ať je to smích, když jedeme na kole s nákupem a z košíku nám právě vypadl pórek nebo to klidně může být i poobědová siesta, kdy padáme za vlast v řádech minut (někdy i míň). Sára dělá všechno na sto procent. Nic neodflakuje, protože má dost sil. Ví, kdy se jí chce odpočívat, tak prostě odpočívat začne. Ví, kdy má sil dost a běží jako o život. Ví, že můj oběd prostě hrozně dobře voní a ona by chtěla taky ochutnat. Kdy naposledy jste udělali něco opravdu na sto procent? A jak jste se potom cítili?

Je správé milovat mnoho věcí, neboť v tom spočívá opravdová síla, a kdokoliv hodně miluje, ten hodně vykoná a mnohého dosáhne, cokoliv vykonáno z lásky je vykonáno dobře.                                Vincent Van Gogh

Pinia
Chvíli bych ještě zůstal v lese, ve kterém právě se Sárou jsme a zastavil se u té krásné borovice, která se nade mnou sklání. Vůně, kterou její dřevo vydává, je pro mě téměř omamná. Dohlédnout tak na její vršek a vidět sebe tak, jak to jen ona dokáže. Rád se při procházení dívám na stromy, na jejich sílu, se kterou se dokážou vypořádat s tím, co děje v jejich okolí. Na to, jak se dokáží adaptovat svému prostředí a zároveň, jak rovnovážně dokáží svoje prostředí měnit tak, aby to vyhovovalo jim. Nenásilně, jemně, ale přesto si prosadí své. Čistá a esenciální asertivita v praxi. To, co se my sami musíme učit, každá rostlina zvládá s grácií sobě vlastní. Všímám si i kořenů, které jsou vidět na povrchu a představuji si, jak hluboko ještě v zemi asi jsou, všímám si jejich síly, s jakou dokážou zlomit asfalt nebo posunout zabetonovaný obrubník. Všímám si, jak pružně a lehce ve větru kmen stromu působí a jaký ve skutečnosti je. Zkusili jste přemýšlet nad tím, kde leží vaše kořeny? Kde je místo, kam se opravdu nebojíte stáhnout a čerpat zde sílu? A kdy jste tam šli naposled?

Přítel
Nedávno jsem si ve vlaku na cestě domů uvědomil jednu věc - trpím na absenci jednoduchých a nic-mi-nedávajících lidí. Zároveň mě napadla další otázka - je to opravdu tím, že mám kolem sebe tak skvělé lidi nebo spíš tím, že já dokážu čerpat inspiraci z opravdu malých detailů? Za dvacet minut cesty jsem odpověď nenašel, ale když nad tím teď tak přemýšlím, odpověď leží někde uprostřed. Někdy se totiž stane, že vám skvělou myšlenku předá třeba ta usměvavá pokladní, která se s vámi zapovídá o tom, že ji tahle práce jednoduše baví nebo je to váš přítel, se kterým řešíte vážnou věc a jen čekáte na jeho nápady a myšlenky. Věřím, že inspirace by měla přicházet i z lidského konání, jen se nesmíme bát vzít za to zodpovědnost.

Resumé
Takže kde přesně se skrývá ta inspirace? Odpověď už znáte - je všude, stačí se jen dívat. Nabídnul jsem vám svůj pohled na tři věci, které mě pravidelně inspirují a díky kterým mám život mnohem barvitější, kreativnější a i šťastnější - jen musím otevřít oči, nastražit uší a vdechovat atmosféru toho, co mám právě před sebou. Nebo nad sebou. 

1. Dělám všechno na sto procent
Nebo se o to alespoň snažím, někdy to není lehké a hodně to vyčerpavá. Učím se odhadnout svoje síly a když se v něčem “necítím”, nejdu do toho.

2. Co na srdci, to na jazyku
Bojíme se upřímnosti, protože pravda bolí. Málokdy ale bolí slova, která slyšíme, ale spíš to, co v nás probouzejí. Nebojím se říct svůj názor, protože věřím, že ho dokážu podat tak, abych nikomu neublížil.

3. Učím (se) asertivitě
Já osobně s asertivitou problém nemám, ale často narážím na jedince, kteří by chtěli něco svého prosadit a nevědí jak, neumí zatáhnout za správnou páku. Svým přístupem k nim jim mohu pomoci vyjádřit svou myšlenku, prosadit ji a zároveň nepotlačit nic ze sebe.

4. Pružnost
Když se dostanu do konfliktu, často si představím oceán - cokoliv, co se děje na hladině, nedosáhne na dno. Bouře může zuřit na hladině, ale v nitru zůstávám klidný a vyrovnaný. 

5. Kořeny
Já vím, kde leží moje. Vím, kde se cítím sebejistý, ať se děje cokoliv. Vím, že tam můžu ukázat jakoukoliv emoci a budu přijat přesně takový, jaký jsem. Vím, že tam najdu sílu a podporu pro cokoliv se rozhodnu udělat. Nemůžeme si být sebejistí a nemůžeme cítit právou sebehodnotu pokud nevíme, kam se můžeme stáhnout v případě neúspěchu. Když víme, kam jít, strach odejde.

6. Láska
... a tisíce jejích podob. Láska k sobě samému, láska rodiny, láska přátelská, láska mého psa, láska k mé posteli, láska k mojí minulosti, láska k mojí budoucnosti. Stačí se přeladit na správnou frekvenci a uvidíme, že je všude. Pro toho, kdo vidět nechce, nebude existovat.

Pokud si tento článek přečtete a něco vás zaujme, tak budu rád. Pokud tento článek vezmete jako manifest pro to, abychom se všichni jednou za čas zastavili a věnovali plnou pozornost tomu, co právě vidíme a vdechli něco nového, tak vím, že jsem nevěnoval svůj čas zbytečně.


Lukáš