Jak mít dobré vztahy

Lidé se mě často ptají, čím bych chtěl být, až budu opravdu velký. Dlouze se zamyslím, ale odpověď je už dlouho stejná: až budu velký, tak chci být ... spokojený. Až poslední dobou zjišťuji, jak velký oříšek jsem si před sebe postavil. Spokojenost má velmi širokou škálu faktorů, které ji ovlivňují. Navíc je velmi proměnlivá v rámci vývoje jedince. Toužíme po lepším zaměstnání a když ho dosáhneme, tak už už chceme víc.

Představte si sami sebe za 20 let - jaká je vaše představa ideálního já? Jak chcete, aby si vás lidi pamatovali?

Takže - jak mít dobré vztahy?

K tomu se ovšem dostaneme oklikou - pokusím se vám teď představit moji ideu toho, jak navazovat ty správné vztahy. Na prvním místě totiž není nikdo menší, než vy sami. Pokud chcete navazovat opravdu dobré vztahy, tak nesmíte opomenout nikoho menšího, než vás. Nastavte sami sobě zrcadlo a zkuste si zodpovědět: “Chtěl bych mít tuto osobu za kamaráda? Jak často bych ho tahal na kafe? Chtěl bych s ním někdy spolupracovat? Vyhýbám se mu?” Je to tvrdé, ale ta největší práce je na nás. Cesta k ideálnímu sebepojetí, ideálnímu vztahu s Já není snadná.

Podívejte se do toho zrcadla znovu a řekněte si, co k sobě opravdu cítíte. Je to vztah jako s vaším nejlepším kamarádem? Pokud je tento vztah ideální, tak vám gratuluji. Máte napůl vyhráno. Že není? Nedivím se. Máme tendenci nás samotné zanedbávat, posouvat na druhou třetí kolej. Co tam překáží vám? - moc práce? náročná škola? báječný partner? projekty, do kterých jste se zapojili? Nejlíp všechno naráz? Můžete namítnout, že je v pořádku, když nám záleží na našem okolí. Ano, je. Ale komu záleží na vás? Můžete se na pomoc někoho z okolí stoprocentně spolehnout? Jak bych mohl chtít dobré vztahy, když ten nejdůležitější je pro mě pořád podřadný?

Otevřel jsem téma, které je samo o sobě dost těžké. Já sám se tomu teprve učím. A občas udělám chybu, občas se mi něco povede. Ale snažím se. Proto moc dobře vím, že to jde a že půjde den ode dne líp. Malá exkurze z anatomie: zamračení zaměstná více než 40 mimických svalů. Úsměv je levnější - zhruba jen 17 svalů.

Co je jednoduší? Co má lepší výsledek?

Druhou část tvoří naše vztahy s okolím. Rád bych vám představil psychologický fenomén, tzv. Rosenthalův efekt. Poprvé ho popsal právě Robert Rosenthal po výzkumu, jak mohou přesvědčení a představy experimentátora ovlivnit chování respondentů. Nejdříve provedl výzkum na krysách, které učili procházet bludištěm a když se jeho hypotéza potvrdila, provedl podobný výzkum i na dětech. V roce 1968 si vybral jednu třídu na základní škole v Americe. Nejdříve na dětech provedli inteligenční test a poté učitelům dali seznam žáků, kteří z něj vyšli jako velmi nadaní. Za rok se badatelé na školu vrátili a zjistili, že právě tyto děti si výrazně zlepšily svůj prospěch a patří tak mezi nejlepší žáky. V čem je háček? Rosenthal vybral “nadané” děti na základě náhody, výsledky z testů neměli tak vliv na výsledný prospěch. Co hrálo tedy roli? Očekávání učitelů o nadprůměrných výsledcích.

Někdy se můžete setkat i s označením Pygmalion efekt, podle slavné komedie G.B. Shawa, ve které očekávání Henryho Higginse opravdu dokázalo změnit Lízu Doolittlovou na vznešenou dámu.

Rosenthal popisuje tento fenomén jako sebenaplňující proroctví, neboli prostým předpovězením toho, že se něco stane, způsobíme, že výsledky budou odpovídat našemu očekávání. To, čemu věříme, náš mozek zařídí.

Rád bych ještě zmínil jeden fenomén, kterým se dnes psychologové zabývají a který v sobě rovněž zahrnuje sílu vůle. Jde o placebo efekt. Dnes již víme, že modrá tabletka je lepší na spaní než červená. Žlutá je nejlepší pro antidepresiva, zelené tablety uklidňují a bílé zklidní trávicí obtíže. Podávejte čtyřikrát denně a výsledek je zaručen. Co se tedy v našem mozku děje? V 90. letech neurovědec Fabrizzio Benedetti zjistil, že mozek očekává změnu ve chvíli, kdy pacient dostává léky. V ten moment začne mozek produkovat množství látek tišící bolest. Jen na základě tablety cukru. Jako placebo ale může fungovat i prostředí nemocnice nebo osoba lékaře. Jde o určitou formu auto-sugesce. To, čemu věříme, náš mozek zařídí.

Co má Rosenthalův efekt společného s kousky cukru? V obou případech hraje hlavní roli náš mozek a principy na kterých funguje. V obou případech stačí věřit tomu, co děláme a vidět v tom smysl.

Věřte v to nejlepší a váš mozek bude mít tendenci to splnit.

Abych se dostal k tomu, proč tu dnes jsme - jak využít poznatky psychologie k tomu, abychom měli o kousek lepší knihovny? Jak souvisí zrcadlo, Rosenthal, obarvený cukr a knihovny? Zkuste pracovat na atmosféře kolem sebe a vytvořit takové prostředí, ve kterém byste se vy sami cítili dobře. Vytvořte - alespoň ve své hlavě - prostor, kam byste se chtěli vrátit, kde by vám bylo příjemně. A pokud v žádné knihovně zrovna teď nepracujete, nevadí - zkuste se zastavit ve svojí oblíbené knihovně a pomoct jim v jejich úsilí. Zkuste se chovat tak, jak byste si to jako zaměstnanec představoval od ostatních.

Není to jednoduché. Jak řekl můj oblíbený myslitel Samtyang: Snadná řešení jsou pro člověka pohodlná, ale skutečného naplnění dosáhneme pouze tehdy, jsme-li na sebe nároční. 

Text přednášky, které proběhla v rámci Knihovnického Barcampu 10. dubna 2013.